Časopis Umělec 1999/7 >> Skok do mlhy z trampolíny / (Job Koelewijn, Olafur Eliasson a zvláštní efekty) Přehled všech čísel
Skok do mlhy z trampolíny / (Job Koelewijn, Olafur Eliasson a zvláštní efekty)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Skok do mlhy z trampolíny / (Job Koelewijn, Olafur Eliasson a zvláštní efekty)

Časopis Umělec 1999/7

01.07.1999

Miloš Vojtěchovský | výstava | en cs

Uprostřed kopule vysoké haly bývalé pošty ve středu Berlína byl uvázán na dlouhé šňůře obyčejný stolní ventilátor a lidé stojící kolem stěn upřeně a trochu zneklidněně pozorovali nevyzpytatelný krouživý pohyb míhajícího se přístroje. Ventilátor se osvobodil od země a zároveń se stal bezmocnou obětí své původní funkce. Elektrický mechanismus určený k simulaci povětří v interiéru se pod rukama Olafura Eliassona změnil v “živý” létající objekt, trochu zábavný a pro nás neopeřence (jako všechno, co poletuje) okouzlující. Zdál se i trochu zlověstný, jakožto potencionální smrtící sečná zbraň, ovládající centrum a odkazující nás diváky z dosahu svého teritoria. Pohyb kroužícího instrumentu by se dal patrně přirovnat k algoritmům náhodných atraktorů, objevených výzkumníky kvantové fyziky. Nevím, co všechno bylo v umělcově záměru, ale jednoduchý způsob, jakým zde použil interakci prostředí, objektu a symbolického odkazu střetu techniky a přírodních zákonů se mi v mysli spojil s úplně jinou zvukovou elementární kapací instalací Terry Foxe, na uplně jiné berlínské výstavě v jiném roce. Všechno ostatní berlínské z té doby se mi jen s obtížemi doluje z paměti, podobně jako se vám někdy vryje do paměti pohyb, okamžik z filmu, i když děj a tváře herců se rozplynuly dávno v zapomnění. Zapomněl jsem totiž kupodivu všechny ty multimediální instlace blikající, digitální, pohybující se, hlučící, infantilní a obsesivně žádající o pozornost, monumentální sochy a pseudoobyčejné hebefrenní stroje, ale zešílevší satelit poštovního ventilátoru, míhající se bezprizorně vzduchem prosvětlené otřískané místností mi v křivkách sviští dosud v hlavě.
Jiný obraz, na který moje CNS nějakým záhadným impulsem chemicky zareagovala, je pohled, který jsem mohl několikrát na zlomek vteřiny vrhnout do temného podkroví kolem kruhového otvoru vyříznutého ve stropu. Job Koelewijn totiž nechal strop snížit asi na 2 a půl metru, postavil na podlahu galerie De Appel kulatou zelenou trampolínu a po několika težkopádných skocích bylo možno dosáhnout zvědavýma očima těsně nad okraj sníženého stropu. Nebylo tam v přítmí skoro nic, mimo trochy hlíny a vlhkosti. Toto nic však galerijního skokana potěšilo, a když sestoupil z trampolíny, oddychnul si, protože umělec odolal pokušení nastražit v horním prostoru nějaké hlubokomyslnosti, finty a kulišárny. Leželo tam jen něco dojemně obyčejného, co se nepozorovaně v postupující civilizaci patrně promění v luxusní zboží. Mimo to jsem se musel, chtě nechtě na okamžik zbavit lenosti a překonat vlastní silou gravitaci, abych mohl spatřit, co mi bylo upřeno jako snadná kořist. Instalace se jmenuje celkem případně “Skok”.
Job Koelewijn (1962 - Spankerburg Holandsko) a Olafur Eliasson (1967, Island, studia v Dánsku) vystavovali v létě společně v amsterdamské galerii De Appel a jejich instalace se navzájem prolínaly ve vzácné harmonii. Oba zastupují směr současného umění, vyznačující se poměrnou umírněností, zábývají se procesy, spíš než stavem, nebo komentářem. Oba vyšli z kulturního kontextu malých severevropských národů a protestanská uměřenost, humor a smysl pro měřítko se projevily už v Koelewijnově studentské akci z roku 1992. Tehdy provedl happening Čištění Rietveldova Pavilonu v Amsterdamském parku. Od rána do večera se věnovala skupinka žen, vybavených košťaty, mýdlem a rejžáky a oblečených v tradičních holandských krojích, pocházející z Koelewijnovy rodné vesnice, důkladnému pucování kultovní stavby evropského funkcionalismu a modernismu. Tak se spojily v symbolickém představení osobního a skupinového gesta dvě koncepce, kde etika, krása a účelnost jsou pojímány jako jedna všeobecná ctnost, ještě nerozleptaná skepticismem a trhem: tradiční hodnoty holandského venkova a kulturní utopie začátku století. Ve stejné době vznikla fotografie zachycující Koelewijna při cestě lesem: je zde vybaven zrcadlovou krychlí nasazenou na hlavě a okolní míjející svět se metaforicky a doslovně odráží v umělcově hlavě a helma mu brání zároveň ve výhledu. Z doby, kdy se přestěhoval do New Yorku a stal se známým, pochází zase jeho pouliční autoportrét. Na chodníku pod mrakodrapy balancuje nahnutou věž na sebe naskládaných skleněných krabic.
Věnuje-li se Koelewijn přece jen etickým nebo alespoň společenským otázkám, má Eliasson blíž ke možnostem krajinomalby, průniku přírody, fyziky a techniky a hře s anarchii živlů. Na bienale v Sao Paulu v roce 1997 (Eroze) nechal samospádem pomalu vyprázdnit velkou nádrž s vodou a proudící živel, než zmizel v kanalizaci, si hledal cestu morfologií městské krajiny. V dánské Luisianě ve stejném roce pro změnu využil efekt průvanu a 18 silných ventilátorů připevněných k úzkému průchodu způsobilo podivné chování návštěvníků: čím blíž k jeho Your Windless Arrangement, tím se jejich postavy jemně nakláněly, buď dopředu, nebo dozadu, podle toho odkud vítr vál.
Instalace v De Appel byly pojaty jako doplňky prostoru celé budovy a překvapivě korespondovaly s možnostmi, které stavba nabízí. Velký sud na terase naplněný vodou (Black Hole - O. Eliasson) a propojený s dolní místností sloužil jako vodovodní systém pro dva vzájemné efekty: pumpa pod dnem sudu v intervalech vytvářela fascinující vodní vír, vzduchový sloupec doprovázený srkavým zvukem kamsi mizející vody. Voda pak byla rozprašována v dolní místnosti v jemnou mlhu, kterou bylo možné se procházet a ve slunečním světle se zde míhaly jemné barvy duhy. Vedlejší místnost Eliasson vybavil stěnou (Room for all Colours, 1999) pomalu se rozsvěcujících a zhasínajících modrých, žlutých a červených světel. Zdi z počáteční tmy střídaly základní barvy a když svítily všechny žárovky najednou, vznikla překvapivě v místnosti iluze denního světla. Koelewijn představil svoji současnou tvorbu několika autonomními pracemi: Farewell Spakenburg (malba mýdlem na stěnu - 1999), Bodywarmers - 14 pracovních vest s walkmany v kapsách recitujícími mumlavě báseň od Roberta Frosta (1999) a náhrobním kamenem z dětského pudru (Marsman..., tot ziens), což je materiál, který jej patrně vynesl do povědomí mezinárodní scény. V Benátkách například pokryl pudrem jednu ze stěn výstavního prostoru a stačilo by fouknout...
Oba umělce spojuje fascinace křehkostí a transformací hmoty a tvaru, jeho snadnou dematerializací, sublimací či přeměnou skupenství. Příznak ústupu od preferencí hmotnosti a stability, předznamenaný kdysi například Buckemisterem Fullerem, Jamesem Turellem, Walterem De Maria, v teorii Italem Calvinem, nebo Franciscem Varelou probleskuje v efemérních dějích, incenovaných a simulovaných Eliassonem a Koelewijnem. Rozhraní mezi lidským, přírodním a technickým se zde rozplývá v nejistotě, ale způsob jakým je tato zcela exaktní a přirozená nejistota o povaze jevů podána, mluví o tom, že oba dva jsou si celkem jistí, co, proč a jakým způsobem dělají a nic není potřeba ukrývat za uměleckou mystifikaci. Snad proto jejich „special effects” uvíznou snadno v paměti.

Job Koelewijn a Olafur Eliasson
De Appel, Amsterdam, červen - srpen 1999

Na podzim vyjde Eliassonova monografie vydaná De Appel a Galerie fur Zeitgenossische Kunst v Lipsku. Monografie o Koelewijnovi vyšla v sérii New Dutch Sculptors.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
04.09.2019
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1995, 43.5 x 28cm, Print
Více informací...
132 EUR
155 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
88 USD
64.4 x 46 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
1 004,40 EUR
1 183 USD
* ZRANĚNI TÍM, CO SE JEŠTĚ NESTALO: FILMOVÁ SÉMIOTIKA EKO-TRAUMATU * TERMINÁTOR VS AVATAR: POZNÁMKY K AKCELERACIONISMU *...
Více informací...
6,50 EUR
8 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.