Časopis Umělec 2005/3 >> Přísně veřejné / Když videoart proniká do vizuální sféry městského prostoru Přehled všech čísel
Přísně veřejné / Když videoart proniká do vizuální sféry městského prostoru
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Přísně veřejné / Když videoart proniká do vizuální sféry městského prostoru

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Mirjam Struppek | video ve veřejném prostoru | en cs de es

Düsseldorfská umělecká skupina [STRICTLY PUBLIC] se od roku 2000 zabývá přenosem mediálního umění do prostoru města. Jako projekční „plátno“ používají velké veřejné „videoboardy“ na nádražích, zastávkách, náměstích a křižovatkách. Od 30. ledna do 29. února 2004 promítali své práce na největší LED obrazovku v Berlíně, jež je instalována na rušné křižovatce na rohu Kurfürstendamm a Joachimsthaler Strasse. Deset jednominutových videí od [STRICTLY PUBLIC] a dalších šesti mezinárodních videoartistů pravidelně přerušovalo normální reklamní program. Protože je zajímal ohlas publika, požádali mě, abych vytvořila dotazník a provedla anketu s kolemjdoucími. Nějakou dobu jsem pracovala v galerii pro videoart a nyní jsem jako vystudovaná městská architektka vykročila z „bílé krychle“ zpět do svého „domovského teritoria“. S plným vědomím, že budu čelit naprosto odlišnému publiku.

Co se tedy stane, promítáte-li ve městě na velkou obrazovku videoart namísto reklamy nebo denních zpráv, pro které je běžně vyhrazena? [STRICTLY PUBLIC] vědomě intervenuje na již zřízené videoboardy a proniká do normálního programu provozovatelů. Chtějí „prolomit pravidla komerční masové komunikace, rozšířit jejich možnosti a způsoby vnímání“, jak uvádí webová stránka umělecké skupiny. Jak přesně ovlivňuje diváka tato invaze do komerční vizuální řeky? Co si myslí o tomto „novém“ umění ve veřejných prostorách lidé na ulici?
Na daném místě jsem se pohybovala dva dny. Bylo docela chladno a lidé chodili rychle, s přikrčenými rameny vypadali, jako by se chtěli chránit proti vnějšímu světu, který neustále usiluje o jejich pozornost. Jak jsem předpokládala, téměř nikdo nechtěl přerušit chůzi a věnovat čas mému dotazníku. Možná měli strach, že je to nová finta, jak něco prodat, že je to další reklamní kampaň, která je chce obrat o jejich drahocenný čas. Ani muž, který vedle mě rozdával letáky, nechtěl odpovědět na mé otázky – ze strachu, že si někdo všimne, že nepracuje. Zpozorovala jsem, jak se někteří lidé zdánlivě náhodou dívají na obrazovku, zatímco čekají na přechodu. Ale pronikly obsahy uměleckého klipu hlouběji do jejich vědomí, nebo jejich pohled zachytil jen blikající světlo? Obrátila jsem se na lidi čekající na zastávce. Měla jsem úspěch, 35 z nich na mé otázky odpovědělo. Během čekání na autobus to pro ně bylo přijatelné rozptýlení, přestože, nebo možná právě proto, že na reklamu, která je všude obklopuje, reagují nervózně. Je tedy umění vhodnou odpovědí? Anketa ukázala jasně, že jen málo diváků vůbec zpozorovalo změnu na obrazovce. Ve skutečnosti byla umělecká videa vnímána stejným způsobem jako reklamní spoty. Na druhou stranu téměř všichni přivítali myšlenku takové prezentace umění.
„Co je umění?“ – a především: „Co je vlastně videoart?“ ptali se mě mnozí. Málokdo dodal „mě umění nezajímá“. Nebo šlo jen o zdvořilost? Každopádně už jen představa, že se na obrazovce promítá místo reklamy a zpráv umělecké video, vyvolávala sympatie. A to i přesto, že většina diváků neměla představu, jaký by umění na této obrazovce mohlo mít význam.
Touží tedy čekající vůbec po umění, nebo je to jen jiný způsob krátkodobé zábavy? Funguje tento koncept? Připadalo mi, že málokdo by nakonec souhlasil s tím, aby ho umění v jeho vnímání, v jeho každodenní rutině zastavovalo a dokonce rušilo. Ti, kdo podpořili myšlenku umění na komerčních obrazovkách, by se zřejmě nakonec rozčilovali kvůli umění v ulicích a kvůli graffiti, které zabírá stejně sterilní plochy komerčních městských ploch.
Žijeme v době, v níž je umění vnímáno jako něco nutného, zůstává ale nejasné, co je umění, kde jej nalezneme, kdo umění platí a jak se liší od zábavy a volného času. Může umění vůbec legálně a oficiálně zasahovat do komerční sféry našich měst? Nebo lze „opravdové“ umění dostat do veřejném prostoru bez toho, aby bylo konzumováno jako zábava, jedině za předpokladu, že zůstane v ilegalitě?
Není to tak jednoduché, protože reklama sama využívá v boji o pozornost člověka „uměleckých“ strategií. Ten se pak cvičí v umění selektivního vnímání, aby ve vizuálně složitém velkoměstě přežil...
Jiné téma: Neocitá se umění na takovém místě nutně v pozici, kdy je využíváno, nebo se dokonce vědomě nechá využívat? Navážeme-li na kritiku technologického determinismu, dotazník objasní, jak silně jsou tyto LED obrazovky spojovány s reklamou a nakolik je tím chování pozorovatelů nevědomky předem ovlivňováno.
Pokud tedy umění zkouší využít toto předem silně specifikované médium, které v sobě již skrývá zřejmé asociace s komerčním obsahem, nepodporuje tím automaticky původní funkci obrazovek? Nezesiluje ji dokonce tím, že videoart přitahuje k tomuto médiu znovu pozornost? Tak by mohla kritika opět navázat spojení s komerčním světem a pomocí nové strategie znovu získat pozornost reklamou znuděného publika. Lákejme publikum na „umělecké bonbonky“!
Pokud chce tedy umělec omezenou funkci obrazovky rozšířit, a změnit tak samo médium, je povinen přemýšlet o tom, jakým způsobem obrazovku použije. Obzvláště nutné mi připadá ostře reflektovat ustálenou funkci obrazovky. Také obsahově by měly být mocenské struktury komerčního média zřetelněji vymezeny, aby mohl vzniknout nový prostor, který kolemjdoucím otevře alternativní způsoby vidění – daleko od dominujících mediálních systémů.
Nevyčítám [STRICTLY PUBLIC], že jejich cíl prolomit všeobecné navyklé způsoby vidění do jisté míry ztroskotal. Je těžké bojovat proti nadvládě komerce v přeplněné vizuální sféře veřejného prostoru. A o to těžší je prosadit něco výjimečného, a přitom být sledován publikem, jež umění třeba ani moc nezajímá.
Další příklady: Existují snazší způsoby, jak videoart přiblížit novému publiku v otevřeném prostoru. Graffiti využívají úplně všední kontext ulice s jejím vybavením a fasádami a dočasně jej přepisují. Filmová skupina Chaos z Brém zorganizovala během festivalu mediálního umění „radical connector(s) 01“ v říjnu 2004 projekční intervenci ve veřejném prostoru v centru Výmaru. Promítáním filmového materiálu na fasády historického Herderova náměstí dosáhli neočekávaných vizuálních efektů. Překvapující bylo, že množství turistů vyjádřilo své sympatie, aniž by je vyděsil konfrontačně politický obsah projekcí. A znovu se ukázalo, jak těžké je provokovat videoartem.
Během celosvětové akce proti využívání videa k střežení veřejných prostor v září roku 2001 zřídila filmová skupina ve spolupráci s City Crime Control v Brémách projekt „TV CONTROL“. Prostřednictvím performativních projekčních akcí dosáhli toho, že se městský prostor stal místem diskuze a kritické výměny názorů. Transformovali místní čtvrť v „průchodný televizor“. Na různá místa umístili mobilní televizory či videoprojektor a lákali kolemjdoucí ke společnému „dívání se na televizi“. „K dispozici bylo pouliční kino s videi či televizemi na vozících či v kufrech aut, elektřina byla přivedena z nejbližšího obchodu, monitory byly ve výkladech – zvuk byl přenášelo rádio. Publikum přicházelo s magnetofony na ramenou. Z malého projekčního minibusu jsme tak mohli pokrýt až sto metrů ulice Flaniermeile v Brémách...“ (Karsten Weber). Zároveň vycházel i časopis s televizním programem, který uváděl diváky do tématu. Technologie střežení videem náhle spustila proces přímé veřejné komunikace, který umožnil kritický diskurz ve veřejném prostoru města.
Jaká východiska a strategie nám pomohou nejúčinněji znovuovládnout komerční vizuální sféru veřejného prostoru? Začněme městský prostor opět chápat jako prostředek komunikace s městem samým, pokusme se pochopit protiklady a tření, jež vznikají během tohoto procesu. Podle mého názoru je třeba začít vnímat umění ve veřejných prostorech nově. Do naší stále medializovanější společnosti musí být vnesena kultura kritické reflexe, aby v městském prostoru vznikl protiklad k nadvládně komerčních obrazů.
Mirjam Struppek žije v Berlíně jako urbanistka na volné noze a zkoumá veřejný prostor a způsob, jakým si jej přivlastňují nová média. Institute of Network Cultures ji v současné době pověřil prací v Amsterdamu a připravuje konferenci na téma „Potenciál velkých veřejných video-obrazovek pro městskou společnost“, jež by se měla konat v září 2005.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
267 USD
S.d.Ch.: Varlénův vertikální betlém, 2007, 69,7 x 77,8, koláž a kresba
Více informací...
1 000 EUR
1 212 USD
1996, 28 x 43.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
669,60 EUR
812 USD
Kosovská videokompilace: Albert Heta, Dren Maliqi, Driton Hajredini, Jakup Ferri a Lulzim Zeqiri.
Více informací...
9 EUR
11 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS